~~~~~~
 Ta bříza v parku u lavičky
 oblékla se do bílé krásy,
 tu sněhovou nádheru i střevíčky
 jen tak už nesundá si.
A ten kaštan co vedle ní stál
 měl bílou korunu,vážně,
 připadal si snad jako pan král
 k bříze se sklonil něžně.
 A jako v pohádce nabídne rámě
 té sličné bříze v bílém šatu
 ukloní se jí,jako dámě
 a už s ní tančí jak na parketu.
Z nebe jim padá hvězdný prach
 a měsíc lehce 
 bubnuje na mraky,
 vítr chtěl ten prach rozfoukat
 rozezvučel však na střeše rampouchy.
 Potom se kaštan bříze ukloní
 a pošeptá,
 děkuji ti krásná břízo za tanec
 a těm zamilovaným co šli spolu v objetí
 vysypal jen sníh za límec.
Těm dvěma to vůbec nevadí
 a pod kaštanem i v zimě
 dál se líbají…
~~~*~~~
