Epilog

Ve tváři shrbený, odsouzen k zániku,
Uvinu kytici zkřehlými prsty,
Bílý květ pohodím na kraji cesty,
Složím svou poklonu při hrobu básníků....

Složím svůj epilog, baladu temnou,
Hořkou a trýznivou jako svítání,
Bolestnou vzpomínku na stíny šeptání,
Kávu svou zčernalou, zatrpkle jemnou...

Tísní tou oděnou v sametu,
Roztírám smutek na paletu,
Štětcem šeď nanáším na city....

Střípky skla řezané v sonetu,
Žal můj a krev má se do květu,
Vpije jak prach sněhem přikrytý...