Ten obří plamen
rozťal mi myšlenky v dvojí,
hořel tak krátce
jak jen život může být.
Seskupuje trable v roji -
se šklebí.
Slabost pro prach mám,
obraz s mimikou
vytvořil mi život -
na který se nezapomína!
Ač k nevíře, můj černobílej anděli,
zdá se to už tak dávno,
co jsme byli téměř dokonalými přáteli...
A nebo ještě jsme?
Anděl s křídly zašpiněnými a černými od sazí...
a s roztrhanými perutěmi
co v roztátém ledovém srdci se nachází
láska i nenávist...
Dlouho. Tři léta? A nebo tři zimy?
Kdy jsem to utekla z domu a povídala si s tebou?
Společní přátelé? Kde jsou? Co je s nimi?
Vytratili se. A co my?
Co uděláme?
Můžu tě vidět?
01.04.2007 22:03:00 | Kopretinka:-)