Pokoj v duši

V konvici ještě trochu čaje
rozehřívá bílé sklo

a někde mezi tím

jsi ty

a uskráváš
ze života

na stole váza

bílých růží

co dávno

ztratily

svou

nevinnost

a taky

iluze

že

ještě

pokvetou

přesto
vždyckys'

je nežně

zalila

a

zpívala

jim

o

lásce

a věčnosti


tak jako kdysi
mně

Nábytek s patinou
a vrstvou
prachu

který prý

spadl

z hvězd

Kulatý stůl
a kyprá knihovna

přetékající

moudrost

věků

Vzala sis věci svý

a já uzamkl
navždycky

tenhleten

pokoj

Je tolik slov
který

jsme si

nikdy

nestačili


říct
...