Čtvrt červených luceren

Anotace: Sladce rozparana slova mrtvého básníka okořeněné několika peprnymi myšlenkami k mysum rozkose...

Je předvečer, 

cítím prenatalni úzkost ve viskonzivnim šeru,

myslím na velkolepou kosnici rozkladu lásky,

uzkoprsy šero svit deloznich stahu porodu,

mléko rozlitych hrdinů a destrukci hedvábných šátků bouremi hvězdného prachu, 

na poštovní obálky jenž hladí vicka hrdinů se zavazanymi oči,

na oběti zavražděne a znovu pripustene do života kosmickou delohou,

na skelety kostlivcu vymerujici prsty a klouby chvejiciho se masa slonů milosti,

jenž jsou trhání na kusy dravymi supy,

koncepcemi delikátní ch kolenních jamek,

krysim strachem kapajicim bateriemi,

chladnou naději Golgoty vlhkých listů,

smrti, jenž je nedele vystavena znečištění,

Myslím na okouzlujícím způsobem vystrasene bytosti,

skrývající jejich pohlaví,

Na kousíčky buddhova materiálu zmrazené a rozrezane mikroskopicky v marnicich severu,

na jablka penisu jenž eruptuji vysemenenou budoucnost,

jako jicny oddělené pocetnymi písky, jako líbání kočičky po bříšku v jemnosti její odměny. 

(volný překlad 230choru z Mexico City blues)

---

24 snímků červené lucerny

Uvnitř kostenych ulic starého Amsterdamu,

labyrint kanálu, ulic, tel, mostů, cihel, hlav, skulptur, vteřin, oka mžiku, tekutých permutaci, samic, termonuklearnich azilu ultra pravicové energie, liberální synergie, planetární panspermie,

vyjdes ven, nadechnes se, liquidni, synapticky vlezly neuniknutelny háze prvotřídního holandského skanku se line ulici do třetího, čtvrtého a pátého prostoru, 

masová lajna nadrzenych multikulturnich tel čekajících na další štrúdl hasisove kasty; rastafaruanci, barevní, kryptolide, kyborgove, nomadi, tekuti amorfni serafove v tělech sladkých kurev,

myticky odstín červené v nepohasinajici intenzitě, drippujici sliny chtice a zvedavosti se mísí s emocialniho pachy a tekutymi očima reciprocity pozornosti,

řeč těla, těla vystavené k prodeji, těla nádherná boubelata obtloustla pokerována, obskurní, lidská, robotická, astrální, dendriticka, falicka, manicka,

procházíme kolem exibice lidských hříchu, děvky roztaceji své vnady, boky, hazou zornicemi na své euro bohy, mrkanim a prsty v prehybu svádějí zajíčky strnule pocházející v odrazech hladiny,

za rohem do sebe někdo laduje poradnou dávku psilocibinovych hub, kterým se tu říká magic truffles, vše legální tolerovano, expandovano, Amsterdam reprezent,

superliberarni svět, kde ve čtvrti starých červených luceren je adorativne ukrizovana a rozctvrcena šťavnatá děvka s bezednou kundou kapitalismu,

se čtyřmi až devíti kruhy, se slovy sex razenymi zlaté do piedestalu v symbolů dolarů,

na okapy neonové nápisy lákající na poslední designové výstřelky kondomů, superfuturistickych vibrátoru v mimozemském levelu, sadomaso oblécich pro transgenderovou promiskujitu,

plynové masky s vibrátory a space caky s hasem kam se podíváš,

katalog světové kuchyně; meskalove kakty s peyotlem za dvacet,

brýle s duhový mi difrakcemi  spirály a my dva zvědavý turisty procházející kolem filmovým okem surrealne ho časoprostoru ze světla lidské samoty,

A'dam to je biblický Adam a Eva,

To jsme my dva v polibku, 

nekonečno v prožitku,

a láska nesmírná, bez hranic, Tvá.