~Povedlo se mu to

~~~~~~~~~ 
Na okno dýchne mrazivé ráno
bílého sněhu je sem tam rozsypáno
snad je asi pocukrováno
jako buchty koláče či bábovky
na okenní tabulky mi malíř mráz maluje.
Povedlo se mi to...malíř se raduje.
Maluje květy jako z pohádky
on je snad uviděl v zahradě za vrátky
...povídám mu pane milý...
je to velká škoda že se rozpustily.

Dnes je modrá obloha 
a zubaté slunce nad hlavou
sněhová královna má dušičku toulavou,
na bílém oblaku v tom modru pluje
kam pošle své pousmání
tak tam přituhuje.
Na vodní hladiny jen tak zlehka dýchne
a to i hastrman v posteli kýchne,
pak jenom slyší „zdravíčko“
a to mu popřálo do vodní postele
samo sluníčko.

Ráno poledne vystřídá
ze střechy sněhu poskrovnu ubývá,
sněhová královna jen pohrozí
vodu z tajícího sněhu
dechem zamrazí.
Rampouchy rostou jak v jeskyni
krápníky
velký a taky ty malinký
rampouch je lízátko,povídá malý kluk.
Na něco jsem si vzpomněla
..pšt,ani muk..
má máma ta se tenkrát zlobila
když jsem rampouch lízala.

~~~~~~~~~