ZA LUĎKEM MUNZAREM
ZA LUĎKEM MUNZAREM
Anotace: @&@ Včera v noci jsem se v tichém úžasu zaposlouchal do Hrubínovy Romance pro křídlovku v kongeniálním přednesu Luďka Munzara v nahrávce z roku 1962
ZA LUĎKEM MUNZAREM
jsou mi lidé blízcí
ne krví nebo rodem
ale hnutím mysli
rozechvěním srdce
laskavou barvou hlasu
neokázalostí gest
naléhavým člověčenstvím v očích
které nepřipouští přetvářku a lest
s mnohými zkřížil se až na dosah můj dech
jiné jsem zahlédl jen z dáli
ze světelných her
pláten a obrazovek
z voňavých stránek knih
z vyprávění
zrovna jako Vás
k mé smůle bylo vyprodáno
když jsem z Vás ne tak dávno
chtěl zblízka čerpat radost ve Viole
tohle mé přání se mi už nikdy nesplní
svůj pohár jste teď jednou provždy dopil
až do poslední vyšetřené kapky
štědrých i na zapřenou dní
naštěstí ale pro nás ostatní
jste zanechal jiný Váš pohár bezedný
z nějž můžeme hasit svou vlastní žízeň po životě
když duše je lačná po úlovku
navždy i pro Vás mi už bude znít
tesknými ozvěnami
Romance pro křídlovku
Praha, 29.1.2019
https://www.youtube.com/watch?v=IUkfRI9RagY
František Hrubín: Romance pro křídlovku – čte Luděk Munzar
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskI když s úctou k Panu Munzarovi. V našem domě zemřela paní (na vleklou rakovinu) která vychovala čtyři děti (mimo dvou svých) z dětského domova. Byla pracovitá a děti jí milovaly. Krmila "bez domovské" kočky. I když byla unavená šířila optimizmus a ZADARMO. Měla pohřeb před včírem. Účastný její děti, dva její příbuzní a já. Prosím Tě. A kde je objektivní pieta? Jediným handicapem je, že není CELEBRITA. Promiň, ale nejsem Tvých veršů účasten.
29.01.2019 21:14:17 | šerý
Nemám Ti co promíjet, je přece každého osobní věc, jaké verše ho osloví či ne, stejně jako je každého osobní věc, komu chce vzdát svými verši hold. Z Tvého komentáře ale cítím určitou hořkost nad tím, že pieta za obyčejného člověka není stejně široce sdílená, jako pieta za veřejně známé osobnosti či dokonce jen pouhé celebrity (za pouhou celebritu bych však pana Munzara já sám rozhodně neoznačil). Osobně nemám ve zvyku se klanět celebritám, jejich lesk mě nijak neoslňuje – pana Munzara si ale celý život vážím nejen pro jeho zcela mimořádné herecké umění, ale i jako člověka, jehož názory (spolu s básníkem Františkem Novotným) mj. pravidelně a rád sleduju např. v sobotním pořadu „Okouzleni slovem“ na Českém rozhlase Dvojka, a které mi hovoří přímo z duše. Bude mi opravdu chybět – nic víc, nic míň. Kéž by veřejný prostor takto dokázali kultivovat i mnozí jiní.
Paní, o které se zmiňuješ, si jistě také zaslouží uznání a úctu a ani Tobě přece nic nebrání, abys jí také ve své tvorbě složil příslušný hold (podobně jako v tomto komentáři). I já jsem mimochodem věnoval ve své tvorbě více děl památce těch, kteří mi byli tak či onak blízcí a již odešli z mého života, přičemž ve mně zanechali hlubokou stopu, než mediálně známým osobnostem. Nicméně si myslím, že uctění památky si zaslouží každý, kdo svým životem přispěl k tomu, aby byl svět o cosi lepší, ať už jen v jeho bezprostředním okolí nebo i v širším okruhu. Poměřování, kdo víc a kdo míň, není myslím v podobných věcech na místě. Nic ve zlém.
30.01.2019 09:36:12 | Amonasr
ST ... jsou duše a hlasy které rozpoznáme vždy a zůstávají navždy...
29.01.2019 18:38:30 | Malá mořská víla
Naštěstí... Hezky jsi to napsala, Gabrielo - díky :-)
30.01.2019 09:34:00 | Amonasr