Pohlaď mě po tváři
svou něžnou dlaní
víš, že jsem v žaláři
a mříže mě chrání.
Ze srdce horkého
ztrácí se láska
co zbylo dobrého
stále mě laská.
Zloba však v cele
netečně roste
kvičí jak sele
a mluví sprostě.
Pohlaď mě něžně
a dej mi naději
chtěl bych žít věčně
svobodně, snadněji.