Vysočina

Po dnech dlouhých v temnotách
vidím zase zeleň v dáli.
Město mám všude, i na botách.
Na srdci mne z toho pálí.

Konečně zas krásná Vysočina
před zrakem se rýsuje.
Moje máma, moje domovina,
moje milenka, která vyzývavě tancuje.

Tancuje a svléká se
do podzimní nahoty.
Teď je celá ve své kráse,
ukazuje mi své klenoty.

Miluji ji a vše jí dávám-
svoje srdce na dlani.
Pro ni já se všeho vzdávám
a ona mne vždy zachrání.

Po dnech dlouhých v temnotách
zase vidím rodný kraj.
Rodnou hlínu chci cítit na botách-
moji Vysočinu, můj ráj...