Stále a zase...

Ráno uvaříš čaj
a okolo krku omotáš mi šálu
pusu vtiskneš mi ve dveřích
aby mě srdce hřálo
pro ten okamžik
vracel bych se v čase
stále zpět
zdráhám se uvěřit
vší tvojí kráse
zase
zase
zase...


tu šálu nesnáším
je zelená a kouše...
přesto
okolo krku mi jí dáváš
a já tě nechávám
jen se dívám dále...
jak mi srdce zamotáváš
stále
stále
stále...

ať mrzne či padá sníh
když k tobě se navracím
třeba i v půlmetrových závějích
na pozdrav mi zamáváš
vždy poznáš mě už zdáli
mimo jiné
i podle tý zelený
kousající šály...