Freude, Freude...

Byla docela obyčejná Jako myšlenka

která už nemá co ztratit

Mohla si balancovat nad propastí

svých plných rtů

a nebo už nikdy

nepromluvit

ani

slovo

 

A přece ...

Když jste oknem a životem plujete

dýcháte jen tak na ventilačku

s ulomenou klikou a garnyží co by mohla být

vaší tetou

zatímco kreslí jen přísnou linku

vašeho obličeje

Něco jako obočí

bez záclon

a jedním háčkem

zarytým hodně hluboko

Nemáte co ztratit

 

Ale ona

Byla docela obyčejná

Jako mlha v závoji dálkových světel

co večer objímá v zrcadle svou nahou duši

zatímco smývá duhovou pěnu všedních dní

 

A pak ji uviděl

V odrazu okýnka Na konci tunelu

Někde mezi Muzeem a Můstkem

 

Už nikdy nevyhnal

Freuda ze svý hlavy