Vyžínám

Vyžínám


vyžínám
monotónní pohyb křovinořezem
po nebi sviští mraky
stébla trávy ohnutá větrem
a břízy na skalách třepotají listím
scéna jako z chudého kraje
pod stromy vidím ženu s vlajícími šaty

ten obraz visí u babičky
je mi pět a já běhám po zahradě
„Dane, řízky jsou na stole!“

za mnou se něco pohnulo
svíjí se tam malé srnče
z useknutých nozder mu prýští krev
na čerstvě požnutou trávu

pro Maxe Švabinského jsem úplně zapomněl
že mláďata před smrtí neutíkají