Nahá snídaně

ospalé otylé ráno
za výlohou čumí stejný obličeje
literární kavárna mě vždy lákala
nikdy jsem tam nebyl

na pultu mi umírá melancholy baby
na předávkování časem
chlap co mu říkaj
Masaryk zase pádí
za svým nikým nedotčeným snem
v ruce má tisíc radostí

u keřů se baví bezďáci
a píchají si do žíly
zase svůj nekonečnej čas
kterej jim nikdo nevezme
jen oni sami

a vítr všem čechrá vlasy
odnáší jejich myšlenky
touhy a pocity
do míst kde je nikdo nenajde
anebo možná jo
ale je těžký se tam dostat