ctvrtnoční

šel bych někdy někam s někým
krok po kroku
třeba tmou
šel bych, lezl, letěl, padal
plul sčeřenou hladinou

nesl tíhu tu co vzlíná
po zdech přímo do světel
dopřál očím
dopřál přítmí
našel tmu a rád jí měl

obklopen snad ze všech směrů
hustou
hodnou krájení
položil se v její náruč
plaval zbaven trápení

mít tak spánek na zápěstí
proužek kůže
uzlík snů
rukou mávnout
tu se náhle
zrodí peří do tvarů

co obejmou co přikryjí
co ví kdy je dobré hřát
co navodí lehkost do snů
do všech
jednou
tisíckrát

ležet roky jen se vznášet
nechat proudit světlo hvězd
jen to lehké
z velkých dálek
proč teď myslet na pověst

být tam ve dvou
kdo by nechtěl
samota je špatná z rad
proplést prsty a nic více
nechat srdce zlehka tát