Jednotvárnost života má také svoje hranice
a každá cesta má svůj cíl.
Až dorazí Vlak žití do poslední stanice,
zjistíš, že každý kámen,
jedna z každých mil
ti byla školou.
Až zazní poslední ze slok Písně žití,
až poznáš marnost nad marnost
uvidíš, že jsi vytrval v cestě
kde neroste jen kvítí.
Vždyť mohou kvést stromy bez deště?
a může jenom sluncem uzrát klas?
Až bude po dešti a vsaješ vůni země,
pak poznáš,
že potřebuješ vláhu zas…
Tak tahle báseň mě mluví z duše!A také se mi moc líbí slova Tvoji maminky, že lidi Ti do života naprší!Moc hezké, děkuji.
07.03.2007 09:30:00 | sluníčko sedmitečné
rymy mas trochu kostrbate a na muj vkus prilis razne...trochu jako razcvetaly jabloni i grusi...
03.03.2007 20:53:00 | grygaruv atelier
nevím, takové budovatelské, zkus radši ty úvahy, to bylo aspoň vtipné a povídky
28.02.2007 18:10:00 | Jarky