pořežu čas

Slova mě mlátí
pro vlastní hloupost

posbírám listí a ušiji z něho les
bez toho všeho
co k němu patří
bez skřítků

z duchů stromů


rozsypu přesýpací hodiny
popel je čas
minulosti zlomím vaz
andělům podkopnu nohy
pracky jim zpřerážím jestli
zas přijdou lobovat za nebe


mám krvavé dlaně a v nich hrst hlíny
v botníku od podzimu zůstal list
do kterého píšu
otisky prstů

když nemám co číst