Znám
tvuj obličej...
Tvé vrásky u očí ..
I to jak zvedáš obočí ...
Vím jak krčíš nos když fotíš...
Jak se díváš zadumaně ..
Jak si otíráš o sebe dlaně..
Jak vypadáš ,když spíš...
Znám
tvůj obličej..
To jak se umíš smát ..
Znám chuť tvých úst
a budu znát už napořád ...
Vím , jak se dokážeš podívat
a co tvůj pohled dokáže udělat ...
Znát
tvůj obličej ..
Tvé vousy na puse
To jak píchají když zkrátí se ..
Znám tvé uši ...
I to špičaté...
snad od elfů převzaté ..
Znám
Tvůj hlas ..
Který mi ted bereš...
Oči,,,
kterýma snad nelžeš ..
Pusu tvou od líbání..
zlobení a šimrání...
Znám tvou tvář
snad celý život svůj...
Vrat se mi zpět ..
Buď zas chvíli můj ...
3.sloka asi má začínat "znám". A ty tečky bych tam nedával. Možná řekneš že je to styl, ale u takovéhle zřejmě upřímné a pěkné řeči a prosby se to nehodí. Jako kdyby hrdinka říkala zároveň "nevracej se, mám už své tečky..."
19.05.2019 07:35:57 | Karel Koryntka