Anotace: čekáním nic nezískáš
Do rána sychravého vstáváš,
v noci sama tiše spáváš,
nebe pláče a Ty taky,
oči tvé jsou jako mraky.
Divný pocit míváš v břiše,
vedle tebe medvěd z plyše,
Tvoje duše hledá radost,
všude kolem jenom starost.
Tvoje slunce málo hřeje,
zdali pak ti někdo přeje?
Asi ano, co to zmůže?
Čekání ti nepomůže.
Vše tě bolí, já to chápu,
jenže nepředstírej ztrátu!
Když nic nemáš, neztratíš to,
každý máme svoje místo.
Tak nečekej už vůbec na nic,
svět je plný milých pranic,
pak Tvůj život bude lepší,
popřeju Ti: Hodně štěstí!
Tys opravdu zkusila odstranit fráze jak jsme říkali? Obrazy jsou dějovější, přiléhavější. Říct "zlatá zář slunce pohasla" a říct "tvoje slunce málo hřeje" je rozdíl - to druhé je řekněme "polofráze" ale je to jistě lepší. Ve 4.sloce máme i jakýsi filozofický pokus vyburcovat hrdinku (asi z marného snění) k životu. Pak "milé pranice" - to už je poezie, aspoň jeden vlastní obraz vyšel. Nazvat možná přímo tvou přezdívkou.
23.05.2019 07:37:04 | Karel Koryntka