Vykonstruovaná

Po večerech se ládoval zeleným ječmenem

a špatnou poezií

Manželce dal pusu na čelo Ale jenom letmo

aby se neřeklo že se chce milovat

Chtěl Ale neměl nárok

tak sedl ke stolu

vždycky když předstírala spánek

(nebo smích)

Byl docela inteligentní

Šedá úřednická myš

Četl cizí výpotky duše

a ruku měl v kalhotách

Neunikneš. Nikdo neunikne.

Prý nemáš talent a jsi laciná

prý ti mezi řádky nevěří to tvý horký tělo

co prosvítá každým veršem

prý jsi vykonstruovaná jako tvůj život

prý nemáš pro co žít

a ani to ti nevěří

Je ti to jedno. Všechny ty trapný slinty o ničem.
Je ti to úplně u prdele.

Nepíšeš pro něj. Nepíšeš pro nikoho.

Jen dál dýcháš.

Co ti je do jeho starostí. Milenců jeho manželky.

I do jeho dlaní co si pohrávají s malým pérem

zatímco ty si pohráváš s myšlenkami.

A víš co je paradox?

Z fleku by ten tvůj vykonstruovaný život bral za svůj

aby se nemusel dál kopat do prdele

na svý kancelářský židli

hladit vyleštěnou pleš

a chcíploně

Bral by dokonce i ty tvoje verše

a kdyby mohl hned by si s nimi zašukal 

Vykonstruovaně! Pochopitelně.

když se nikdo nedívá

Ale pod lampami obvykle bývá

největší tma

ale to dávno víš

Možná proto jsi klidná

jako reklama

na rohypnol

zatímco oni čtou tvé

sračky a honěj si u toho

echm ego

ty spíš

a je ti to u prdele