VYZNÁNÍ
VYZNÁNÍ
Nejraději zdím
Ze starých cihel
Nazelenalých řasou
Ulámaných
I tak znějících jako zvon
Zednickým kladívkem otloukám
Staletou písečnou omítku
Z Pokroucených cihel
Z dávných forem
S už neexitujícími emblémy
Tehdejších majitelů cihelen
Než je užiji
Celé je ponořím
Šumí jak pijí
Jako voják před ztečí
Malta se v kanfasu převaluje
Nevěsta schovaná za závoj vody
Není pevná ani kapalná
Je v ní podstata pralátky
Ze které byl uhněten člověk
Starý zedník mi řekl
že dobrou maltu poznám
podle toho, že čvachtá
Jako zdařilá soulož
Začíná to už hašením vápna
Syčením nevyslyšeného
Ujařmeného, rajského
Hada našeptávače
V plechové vaničce
Zdění je lék na kocovinu
Pomůže odolat touze
Vábení omítky ženy
Zahání závist úspěšným
Je to antabus grafomanů
Mé místo zde na světě
Závora v čase
Přes kterou nejede vlak
Postavená zeď mi zakrývá
Výhled na mohutné přídě žen
Které nám razí cestu
Průzračnými hlubinami k přístavu
S námořnickým hřbitůvkem
S výhledem na zátoku
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk29.05.2019 13:16:13 uživatel smazán
A jaké byly ty zaniklé emblémy na starých cihlách? Byly to asi kosočtverce, zdá se podle básničky. Jmenuje se sice vznešeně, ale je samá erotika. Jako psi na výstavě, jak můžou stejně se nakonec očuchávají. Je to normální, nic škaredého na tom není, ale člověk, lidské dílo (třeba z cihel budované nebo umělecké ze slov) je přece jenom něco jiného, vyššího. Jsi-li ochotný báseň upravit, aby byla pěkná a slušná jako na začátku, jen o vztahu člověka k práci, k cihle a nářadí, tak ji vyberu do sbírky.
10.09.2019 08:37:46 Kaj
Milý Pane Koryntko, uznávám, že tam byly perverznosti. Pokusil jsem se je odstranit.
29.05.2019 15:23:08 Kaj
Ještě to doplním. Každému se může dít, že tam má dvojsmysly, které tam nevidí. Čím nevinnější člověk, tím víc takových nenalezených dvojsmyslů. Naopak člověk, který nachází mnoho dvojsmyslů, moc nevinný není. Já tam tedy ty dvojsmysly nevidím, nejsou zamýšlené.
Ve vaší básni nějaké dvojsmysly - také erotické - nacházím.
29.05.2019 14:10:20 Kaj
Pokorně uznávám. To, co píši je jakýmsi kanálem (v obou významech toho slova), kudy to ventiluji, aby mě to neobtěžovalo. Kdyby to bylo jenom takto, tak bych to nepublikoval a neobtěžoval tím ostatní. Moje naděje je v tom, že to snad přetavím do něčeho lepšího, že zapřáhnu čerta do pluhu. Freud by o tom dovedl hovořit lépe. Možná by řekl, že i vznešené formy potřebují energii a tu berou z nižších pudů. atd. atd.
Ještě na mou obhajobu. To co je popisováno se mi často děje. Ve Vyznání si toho ale nejsem tolik vědom. Jsou tam ta slova starého zedníka, ale ty jen předávám tak jak je řekl. Nedělám to pro pohoršení. Bez nich mi to připadá neúplné.
29.05.2019 10:38:35 šerý
Tak to zírám!! Poezie "z řemeslného prostředí" je opravdu zde novátorská a originální*. Popasoval ses v metaforách opravdu zdatně! Jsem zvědavý na ostatní reakce čtenářů. Dám si tuhle pozoruhodnost do oblíbených. Každý střípek k pestrosti zdejšího webu je fajn!
29.05.2019 12:40:08 Kaj
Díky moc za komentář a podporu. U tohoto trochu trnu, co si o tom budou lidé myslet.
