Flori de Romanița

"Pe vale la Rădulenii crește romanița"
jako svatý obrázek, krojovaná děvčica
miluji Tě, ač to víš, stejně nic neodpovíš
němý kvítek podél cest, voníš, co se nastojíš

v širém poli zraje klas, bude chléb, bude i sůl
nevím jak se usadit, svět je sám kulatý stůl
Tvých pár bílých lupenů říká víc, nežli smím číst
víra kráse závidí, obličej krásky, jsem bíst

heřmánek snad vyléčí srdce, v polštáři jej mám
nic jiného nezbývá, tulit se ke květenám
nikdo neví, co já vím, neříkám tím mnohem víc?
tahle píseň nekončí, jako jiné ponejvíc