Ctupid

Pár vtípků, naruby obrátit kapsy.

Vysypat poslední drobečky vin.

Nech mě být, někoho jinýho trap si.

Můj stud ať vpije se do proláklin, 

že jsem ti věřila, zmetečku s křídly, 

tolik jsi sliboval, tolik jsi lhal, 

že je to v pořádku, že jsme se zhlídli,

napsali osud svůj do siločar

co Země maluje kolem svých pólu,

byl to však osud jen tolika chvil

kolik se nádechů vejde do "spolu".

Zrovna v tu chvíli se však zastavil

můj dech i tep, snad jen rosný bod

zůstal mi ve chvíli, kdy jsme se dotkli. 

Tála jsem, hořela, plála jak knot. 

Citlivé místečko schované pod kly... 

 

Kdo mohl tušit že tohleto chvění 

je jen tvůj humor co postrádá cit

a že mi ráno už zbyde jen chtění, 

a že se od tebe dočkám jen "Chtít 

můžeš, maličká, sorry a dík, 

bylo to hezký zas někoho zmást, 

Já nejsem Amor, to vyprosil bych

si, já jsem ten co chodí chviličky krást. 

Jsem lásky na vždycky, co nikdy nezačly. 

Jsem ranní emoční kocovina 

po nocích v oblacích jsem ráno na mašli. 

Bolehlav rozhodně ne (jen) z vína. 

 

Jsem zvuky tání, to praskání ledu,

rozverná světýlka podobná duze, 

když mozek ještě spí - ne, teď ho nebuď-

a srdce? Přichází o iluze...