Jsem rád, že si můžu psát jak Já chci.

Ano občas...
Píšu snad z nudy
či pro svou legraci
jen tak slova sázím
postrádaje anotaci

Jindy hraju si s příběhem
když někdy mě napadne
vymýšlím kdo že jsem
i jak to dopadne

Nechci být proutek
co chce někdo ohýbat
Chci bejt ten drzej floutek
a po svým sám všechno si dojebat
A když mám
radost či trápení
pak píšu svý rozumy
Ejakulát svejch pocitů
ne...jen žádný umění!
Ovace nečekám
a je mi fuk kritika
jak píšu a jak mám
to ať nikdo mi neříká

Někdy mám chuť se sdílet
jindy chtěl bych se vymazat
ale proč měl bych šílet
že moje rýmy někomu zdají se otrava

No a co...
tak používám fráze
když se mi to hodí
Můj život -je můj film
Můj strach -je můj boj
Možná padnu až na zem
počítám s tím
Nechceš nečti mě
a jestli jo tak pojď
záleží jen na tobě

Však nikdo tě nenutí
po tisící....
proletět blankytnou oblohou
stát se překrásnou květinou
či na chvíli motýlem
přelétnout z hvězd do souhvězdí
celičkým vesmírem
pak vrátit se zpět
za tou jedinou
za všedními problémy
tristními excesy
řešit je s úsměvem
ve vzteku...
znuděně...
pochopit...
nechápat...
kdo že jsem...

A kdo že jsem?
Třeba zrovna ty!