Blues na konec

Jak v cele smrti sedím nakladený
a čekám, že se změním v motýla…
Skrze ty mříže, za zdmi karantény,
padám - stejně jako kdysi Bastila.

Předešlá vteřina, dost možná i ta po ní,
vsakuje se do zdí pokoje
Co plulo časem, na dvojspřeží koní,
to sebral svatý Jakub z orloje.

Snad ještě jedno malé ohlédnutí:
„Tak někdy zase nashle, přátelé“
A neplést text, jen žádné přeřeknutí
a žádné slzy a pláč v kostele.