PER ASPERA AD ASTRA

Anotace: "Budu opatrovat ten kousíček tvé duše, starat se o něj a ukazovat mu všechny krásy světa, a i kdyby ti nezbylo nic než tenhle kousíček v mé úschově, bude u mě vzkvétat tak, aby mohl vyplnit všechna místa v duši a srdci, která by snad byla prázdná." K.

Souvislá vrstva

odporné černě

přitekla pomalu

vsákla se do mne.

 

Lezavý chlad

mokrý a lepkavý

lepí se na tělo

už se ho nezbavím.

 

Ostrý spár

zoufalé samoty

drásá mou podstatu

- tak tohle jsi ty. 

 

Rytíři ve zbrojích

o kterých lhali

zachránit nepříjdou

závoj tě halí.

 

Vzpomínky tíživé

brání se rozvíjet

otevřít oči

naděje zabíjet.

 

Nikdy se nevzdávej

'Skrz obtíže ke hvězdám.'

myslel's to upřímně?

Teď už to nepoznám.

 

Vzdálen jsi na hony

přitom tak blízko

ztrácíš se v mlze

valí se nízko.

 

Otírá kotníky tvé

drze halí tvé boty

když zády se otáčíš

odcházíš do nicoty.

 

Necháváš tady

co předtím sis bral

nevím kdo jsi

a co bude dál.

 

Klikatou cestu

tyčí čísi ruka

není však vlídná

jen křehce krutá. 

 

Dere se v linky

nových příběhů

odcházím pryč

dávám se do běhu.

 

Utíkám časům

jež jsou tak vzdálené

v hlavě je prázdno

srdce je zmýlené.

 

Až doběhnu k sobě

s údivem se ptám:

'Kdes nechala své "já"?'

- a tiše se vzdám. 

 

A tak marně pátrám

oči bloudí oblohou

PER ASPERA AD ASTRA

vždyť stojím na nohou.