STŘEPINY HVĚZD
STŘEPINY HVĚZD
Anotace: @&@
STŘEPINY HVĚZD
když sníme o letu ke hvězdám
a pak se spokojíme s výletem k blízké říčce
kde známe důvěrně všechny pěšinky vyšlapané k ní
neznamená to
že jsme rezignovali na snění
můžeme si lehnout na břeh
a dívat se k nebi
k tušeným hvězdám vzdáleným miliony světelných let
k nimž bychom nikdy nedopluli ani ve vesmírné lodi
naše říčka nám takovou nevěru odpustí
rozumí dobře snílkům
vždyť také musí slevovat ze svých snů
o mohutné dravosti Amazonky či aspoň odlescích slávy Nilu
tulíme se k sobě v aktu živoucí důvěrnosti
která je možná silnější než všechny nedostupné touhy
vždyť života se plně dotýkáme právě v této chvíli
pro zrnka tajemství z nichž mnohá časem zas poztrácíme
jiná však klesnou na dno jako zlatěnky v pánvi zlatokopa
vzácné střípky z hvězd k nimž bychom se jinak nedosnili
Praha, 7.9.2019
https://www.youtube.com/watch?v=aJRWsQaO_Ug
Komentáře (20)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk16.09.2019 22:19:38 uživatel smazán
Jedna báseň:)má všetko, čo má mať :) ST
08.09.2019 08:47:03 uživatel smazán
Taky mi to připomnělo Malého prince. Moc hezky napsáno.
07.09.2019 20:42:46 uživatel smazán
To je moc hezký. Hájemství...
07.09.2019 19:39:00 vlnka
Ty střípky hvězd nosíme v sobě , abychom nelnuli jenom k hmotným statkům, ale povznesli se i výš. Líbí se mi, hezky jsi se zasnil :-)
08.09.2019 15:55:55 Amonasr
Ano, tyhle zlatěnky jsou mnohem hodnotnější než opravdové zlato a na rozdíl od něj i nadnáší - děkuji za přijetí :-)
07.09.2019 15:58:46 Helen Zaurak
Již dávno, dívka s dlouhými vlasy.
Stojí u okna a pečlivě hlídá poslední paprsky slunce,
než večer schoulí život do peřin.
Bere kabátek a vybíhá ven.
Do parku mezi vysoké stromy.
Stmívá se.
Sestra dne s sebou přivádí tisíce světel a luceren.
Září na nebi i v očích té holky.
Vyhlíží přátelství mezi hvězdami...
To je podle skutečnosti, nic vymyšlené, Tvoje báseň mi připomněla ty dávné chvíle, kdy již jako dítě jsem toužila po doteku duší, třeba i mezi hvězdami...
Písničku samozřejmě znám, od první chvíle mi učarovala, a věřím, že Hvězda na vrbě bude zářit dál...
Děkuji, Josefe, za Tvůj text, je moc krásný, prosím, ukládám :-) Hezký den :-)
08.09.2019 15:54:22 Amonasr
Dík za nádhernou repliku, Helen - navozuje něžnou meditativní atmosféru s hlubokým vhledem do vesmíru i duše. Stejně jako u šerého bych si ji uměl představit jako povedené samostatné dílko :-)
07.09.2019 15:02:24 šerý
Je to někdy těžké snít až v době, kdy jsme utratili z životního konta mnoho fantazie a optimizmu. Zbyla nám prostupující šeď reality a virtuálně šířený pocit skepse.
Spočinout hlavou ženě v klíně je prima. Ale stejně tak fajn jí mít v lůně přírody. Ležet na louce a civět do vaty mračen. Nebo i v letech z kopce po ni "valit sudy" a mít z toho pod strání hlavu v závrati.
Říkám si neblbni... už si v letech. No jo. Ale když z těch mračen ujídají mí snoví marcipánový koníci. A při valbě sudů v sobě vidím průzory obrazců mladistvého leporela, kukátka, zakoupeného mým skvělým dědou na pouti.
Ano, sny jsou štěstím bláznů. Kdyby jich nebylo zbylo by na planetě jen "normálních" barvoslepých nešťastníků
Tvé dílko mně zase rozkecalo. Ale jsem rád, že máme spolu kamaráda Malého Prince. Sen, jako nehmotný majetek i chudých.
08.09.2019 15:51:00 Amonasr
Krásné počtení je Tvůj komentář, šerý - hotová poetická miniaturka i k samostatnému zavěšení. Díky za obohacení :-)
Návštěvnost
