Pád
Pád
Jsme jen holubice.
Vysoko nad zemí,
ptáčci, co sní
o na věky rozkvetlé louce.
Čistí jako začátek nového dne,
svítíme těm dole,
lidem ztrácejícím ze své vůle.
Zpíváme jim nad svatozáří povzbudivě a jemně.
Tak proč upadám do melancholie?
Plna dobroty ztrácím křídla,
co ztěžkla pod tíhou cizího zla.
Nejsem snad nevinná jako lilie?
Slyším,
jak ostatní šeptají.
"Už dávno ne"
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk22.09.2019 08:41:05 uživatel smazán
holubice - vysoko nad zemí - ptáčci - o na věky rozkvetlé louce...
Začátek je trochu nešikovný a bez obsahu. To je škoda, protože od poloviny je básnička hlubší a klade otázky, které však přečasto užívaný obraz ptáků a křídel těžko dokáže nést.
21.09.2019 13:45:25 Frr
a jakožto obětavá holubice máš i právo se na zemi pod sebou občas vykakat...ST* :-D*
21.09.2019 12:57:49 šerý
Polétání i nad vlastním prahem... a stačí holubice, pravda! Nemusí hnedky anděl.
