TERČ

Anotace: Lyrická báseň, hlava někomu upadla, ups..

Není už nic, jen samá tma.

Něco říka my, přímo do ucha.

Prý mám být po tichu, jako 

párek v rohlíku. Nevydám tedy

žádnou hlásku a že jich toliko

znám. Jsem v tom tedy zcela sám,

jako každý člen tohoto stáda. Jemuž

říkáme stále tvrdohlavě, civilizované lidstvo.

 

Spadla zrovna závora, nic už asi nezvolá.

Projíždí vlak, jo je to tak, je tak nákladní.

Setkají se vlak a kamion, tenhle vztah není

plhohodnotně zásadní, je spíše otravný. Kdo vyhraje

tuto při, vsadíš ty, je to asi jasné kdo tu naposledy

klesne, naposledy hlesne.

 

Jo, já to vím nejspíše ten těžší, větší. Tak už se to děje,

zvláštní děj strašlivý náraz, se právě stal a vlak to vyhrál

na své celé čáře. Kamion už ztratil všechny tváře, není

mu blaze, byl vykopnut tím vlakem z kolejí, mlčí už nic nepoví.

Už nikam nikdy nepojede, nepomůžou žádné berle.

V kostku kovu, se brzy promění. Vlak brzdil, ale marně

to auto celé, nevídaně zprznil. Řidič je v té změti čehosi

co bylo a už není, jaksi dosti zaklíněn. Ups, nemá hlavu

tak to asi, už ani nežije. Nic vlídného ani sprostého, už asi

nikdy neřekne. Půjde do tmavé díry hezky oblečen, beze

hlavy, jako oběd i večeře a možná i snídaně nějakých těch

červů bez svědomý i nervů. Promítano celé černobíle, bez 

jakýchkoliv barev, které ve škále svých odstínů nenadále 

půjdou do stínu.