Ztracené sny

Tak si tak sedím
a koukám
na mokrou silnici
slaně mokrou
uplakanou
zlomenými srdci
sny
co rozplynuly se
v mlžný opar
a ztratily se
v dáli

a ti
co patřili jim dříve
ptají se věčně
zda-li
jednou
přiletí jim zpátky
na pomoc
slepit střípky
bolavé duše
co zaťaly se
v kaluži krve
do jejich porcelánových těl

Však proč?

Pro rudé rány
bílé růže
pro něhu hrotu
co dopomůže
vrátit barvu
bledé kůže..

Pro ty
co zklamali
sami sebe...