Návštěvnost
SEDIMENTY
SEDIMENTY
SEDIMENTY
bouřlivé mládí
(a může být snad jiné?)
do pěny všech svých smyslů
zachytává lásky
vztahy
přátelství
mnohé z nich utopí ve svém víru
jiné si připoutá ale pevně
jak perleť kolem zrnek písku
aby je osud mohl navléct na nit života
a ozdobit jimi smysl existence
perličky rozličných velikostí a měňavého třpytu
často jen na vláscích chvějících se pouhým dechem
tak tence
někdy se pod nánosy pramínky zpřetrhají
perly se skutálí až kamsi na dno
do vraků vzpomínek na závrať z opojení
závany štěstí
na souhry náhod i na milence
hledačům pokladů
do truhel plných slz křišťálových i zvonivého smíchu
obrostlých strážemi korálových trsů
z dávno již odpuštěných hříchů
tajných flakónků na esence
Praha, 6.11.2019
https://www.youtube.com/watch?v=DXtpR44q3_s
Komentáře (16)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskHele?!?Buď jsi vyzrál,nebo jsem Tě před lety špatně vnímal.Ale ta Tvoje nostalgie je asi dost inspirační,co?
07.11.2019 20:13:25 | Bakchus
To se mi dobře čte, Bakchu, ale odpovědět na to asi neumím... Díky :-)
08.11.2019 10:51:59 | Amonasr
Dnes obzvláště hodně poetická - super. U mne mají přátelství z mládí velkou cenu. Ale zdá se mi (třeba při školních srazech) že je ta vřelost kamarádství v ostatních hlavách vyvětraná. Všichni si potlačují bezprostřednost a na jazyku mají okoralá slova.
Ale několik ukotvených dlouhodobých přátel má většina lidí.
06.11.2019 21:29:05 | šerý
Jj, ono to časem všechno sedimentuje :-) Pokud jde o třídní srazy, mám z nich s přibývajícím věkem čím dál rozporuplnější pocity. Je mi sice milé vidět vždycky své spolužačky a spolužáky z asi v životě nejkrásnějších, tj. gymnaziálních let, ale už to nejsme my, co kdysi, marná sláva. Ty, co zůstali v regionu, spojují stále i současné záležitosti, a mají se tak o čem bavit, pro mě už je ale trochu od věci diskutovat o tom, jestli je náměstí v Jeseníku dobře vydlážděné a jestli se na něm ženám při chůzi lámou podpatky a vyvrkávají kotníky, resp. který radní za to může, obrazně řečeno. Milejší je mi zkrátka představa, že nám bylo kdysi krásných sedumnáct, a do koho všeho jsem byl tenkrát zamilovaný, můj současný život už je ale svázaný s úplně jinými reáliemi. Vstřícné úsměvy a jiskření v očích mezi námi sice nejsou hrané a je to fajn, ale to se rychle vyčerpá a navazovat nové spojnice už je hodně těžké, zvlášť pro introverta mého typu, který neumí nevázaně plkat jen tak o ničem... :-))
Předevčírem jsem se také víceméně náhodou dozvěděl, že před půl rokem zemřela jedna z mých nejlepších kamarádek z dětství, s níž jsme k sobě měli v té době opravdu hodně blízko. A s hrůzou jsem si uvědomil, že je sice pevně zakotvená někde v základech mé osobnosti, ale že nás život natolik postupně vzdálil od sebe (zpočátku hlavně geograficky), že jsme už neměli později potřebu se v životě vídat či spolu blíž komunikovat, přestože si mě dokonce dala do přátel na facebooku. Zkrátka každá etapa života má své hlavní hrdiny, kteří z ní nikdy nezmizí, ale jsou časem vystřídáni úplně jinými, což je asi i poměrně přirozené. Ale ta zpráva mě samozřejmě hodně zasáhla i tak a zabolela - minulost v nás stále nějak žije, i když už třeba není přímo naší současností...
08.11.2019 10:48:48 | Amonasr
Děkuji, Amonasre, za v reakci velmi věcný a pěkný pohled. Opravdu se člověk nad dávným "pocitem" pragmaticky povznese... co také jiného zbývá. Ale jsem - možná, příliš nostalgický a upoutaný. Jak jde zřejmá linka v moji "tvorbě" o základech vystavěných v dětství. Mám rád lidi kteří se alespoň trochu po snažili je prohloubit. Mám s tím trochu os. problém. Možná je to od všech i stud nad dětskou naivitou i nad tehdejšími ideály. Proto ta formalita dospělosti a ty úhyby k vele důležitým malichernostem dneška. No je mi trochu smutně. V zásadě se lidská povaha věkem nemění. Jen začne pozbývat uvolněnosti, upřímnosti a fantazie. Mašinerie života na takové "blbosti" nemá čas. Ještě že si je někdy nedokážeme uhlídat před našimi vnoučaty. A je to tam!
08.11.2019 11:43:35 | šerý
A právě s těmi vnoučaty jsi to, myslím, pěkně rozštípnul :-) Je asi důležité, aby v člověku zůstalo kus té čistoty a naivity mládí, včetně toho "blbnutí", ovšem zároveň se nezaseknout někde v minulosti. Asi si nebudeme hrát na slepou bábu na dvoře činžáku se svými vrstevníky, ale vyblbnout se podobně s dětmi, proč ne? Případně si zablbnout i s vrstevníky, ovšem přiměřeně věku - a místo brblání nad svým údělem se raději společně i pitvořit a smát se všelijakým nesmyslům. Je fajn si v sobě pěstovat tu uvolněnost mládí, ale asi to nebudu dělat před šéfem v práci apod. Pokud člověk není suchopár (a takové fakt nemusím), tak si asi vždy najde způsob, jak a kde se hezky a patřičně vyventilovat. Například i ve verších. To je pak třeba hotové neštěstí pro básníka, když je svým založením suchopár... ;-)
08.11.2019 12:23:29 | Amonasr