Tato funkce vyžaduje přihlášeného autora !!!
SEDIMENTY

SEDIMENTY

SEDIMENTY

Anotace: @@@

 

 

 

SEDIMENTY

 

 

 

 

bouřlivé mládí

(a může být snad jiné?)

do pěny všech svých smyslů

zachytává lásky

vztahy

přátelství

 

mnohé z nich utopí ve svém víru

jiné si připoutá ale pevně

jak perleť kolem zrnek písku

aby je osud mohl navléct na nit života

a ozdobit jimi smysl existence

 

perličky rozličných velikostí a měňavého třpytu

často jen na vláscích chvějících se pouhým dechem

tak tence

 

někdy se pod nánosy pramínky zpřetrhají

perly se skutálí až kamsi na dno

do vraků vzpomínek na závrať z opojení

závany štěstí

na souhry náhod i na milence

 

hledačům pokladů

do truhel plných slz křišťálových i zvonivého smíchu

obrostlých strážemi korálových trsů

z dávno již odpuštěných hříchů

 

tajných flakónků na esence

 

 

 

 

Praha, 6.11.2019

 

https://www.youtube.com/watch?v=DXtpR44q3_s

 

 

 

 

 

Autor Amonasr, 06.11.2019
Přečteno 108x
Tipy 20 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: jvacl, jenommarie, Bakchus, Petbab, Donne, Akrij8, šerý, Kapka, vlnka, Philogyny
ikonka Komentáře (16)
ikonka Komentujících (6)

Komentáře

Hele?!?Buď jsi vyzrál,nebo jsem Tě před lety špatně vnímal.Ale ta Tvoje nostalgie je asi dost inspirační,co?

07.11.2019 20:13:25 | Bakchusreagovat

To se mi dobře čte, Bakchu, ale odpovědět na to asi neumím... Díky :-)

08.11.2019 10:51:59 | Amonasrreagovat

důlní inženýrství

07.11.2019 18:59:43 | Petbabreagovat

:-))

08.11.2019 10:51:00 | Amonasrreagovat

Dnes obzvláště hodně poetická - super. U mne mají přátelství z mládí velkou cenu. Ale zdá se mi (třeba při školních srazech) že je ta vřelost kamarádství v ostatních hlavách vyvětraná. Všichni si potlačují bezprostřednost a na jazyku mají okoralá slova.
Ale několik ukotvených dlouhodobých přátel má většina lidí.

06.11.2019 21:29:05 | šerýreagovat

Jj, ono to časem všechno sedimentuje :-) Pokud jde o třídní srazy, mám z nich s přibývajícím věkem čím dál rozporuplnější pocity. Je mi sice milé vidět vždycky své spolužačky a spolužáky z asi v životě nejkrásnějších, tj. gymnaziálních let, ale už to nejsme my, co kdysi, marná sláva. Ty, co zůstali v regionu, spojují stále i současné záležitosti, a mají se tak o čem bavit, pro mě už je ale trochu od věci diskutovat o tom, jestli je náměstí v Jeseníku dobře vydlážděné a jestli se na něm ženám při chůzi lámou podpatky a vyvrkávají kotníky, resp. který radní za to může, obrazně řečeno. Milejší je mi zkrátka představa, že nám bylo kdysi krásných sedumnáct, a do koho všeho jsem byl tenkrát zamilovaný, můj současný život už je ale svázaný s úplně jinými reáliemi. Vstřícné úsměvy a jiskření v očích mezi námi sice nejsou hrané a je to fajn, ale to se rychle vyčerpá a navazovat nové spojnice už je hodně těžké, zvlášť pro introverta mého typu, který neumí nevázaně plkat jen tak o ničem... :-))

Předevčírem jsem se také víceméně náhodou dozvěděl, že před půl rokem zemřela jedna z mých nejlepších kamarádek z dětství, s níž jsme k sobě měli v té době opravdu hodně blízko. A s hrůzou jsem si uvědomil, že je sice pevně zakotvená někde v základech mé osobnosti, ale že nás život natolik postupně vzdálil od sebe (zpočátku hlavně geograficky), že jsme už neměli později potřebu se v životě vídat či spolu blíž komunikovat, přestože si mě dokonce dala do přátel na facebooku. Zkrátka každá etapa života má své hlavní hrdiny, kteří z ní nikdy nezmizí, ale jsou časem vystřídáni úplně jinými, což je asi i poměrně přirozené. Ale ta zpráva mě samozřejmě hodně zasáhla i tak a zabolela - minulost v nás stále nějak žije, i když už třeba není přímo naší současností...

08.11.2019 10:48:48 | Amonasrreagovat

Děkuji, Amonasre, za v reakci velmi věcný a pěkný pohled. Opravdu se člověk nad dávným "pocitem" pragmaticky povznese... co také jiného zbývá. Ale jsem - možná, příliš nostalgický a upoutaný. Jak jde zřejmá linka v moji "tvorbě" o základech vystavěných v dětství. Mám rád lidi kteří se alespoň trochu po snažili je prohloubit. Mám s tím trochu os. problém. Možná je to od všech i stud nad dětskou naivitou i nad tehdejšími ideály. Proto ta formalita dospělosti a ty úhyby k vele důležitým malichernostem dneška. No je mi trochu smutně. V zásadě se lidská povaha věkem nemění. Jen začne pozbývat uvolněnosti, upřímnosti a fantazie. Mašinerie života na takové "blbosti" nemá čas. Ještě že si je někdy nedokážeme uhlídat před našimi vnoučaty. A je to tam!

08.11.2019 11:43:35 | šerýreagovat

A právě s těmi vnoučaty jsi to, myslím, pěkně rozštípnul :-) Je asi důležité, aby v člověku zůstalo kus té čistoty a naivity mládí, včetně toho "blbnutí", ovšem zároveň se nezaseknout někde v minulosti. Asi si nebudeme hrát na slepou bábu na dvoře činžáku se svými vrstevníky, ale vyblbnout se podobně s dětmi, proč ne? Případně si zablbnout i s vrstevníky, ovšem přiměřeně věku - a místo brblání nad svým údělem se raději společně i pitvořit a smát se všelijakým nesmyslům. Je fajn si v sobě pěstovat tu uvolněnost mládí, ale asi to nebudu dělat před šéfem v práci apod. Pokud člověk není suchopár (a takové fakt nemusím), tak si asi vždy najde způsob, jak a kde se hezky a patřičně vyventilovat. Například i ve verších. To je pak třeba hotové neštěstí pro básníka, když je svým založením suchopár... ;-)

08.11.2019 12:23:29 | Amonasrreagovat

To je samozřejmé, že si nebudu hrá s dospělými na slepou bábu. Tu si hrajeme jinak a ve vší vážnosti dospělosti jinak. Já jen... však víš.

08.11.2019 12:33:33 | šerýreagovat

Vím ;-)

08.11.2019 13:07:52 | Amonasrreagovat

Ty jo, moc krásná :-)

06.11.2019 20:06:42 | vlnkareagovat

Díky :-)

06.11.2019 20:59:35 | Amonasrreagovat

Krásně romantická...až na název, ten mi nesedí...;-)

06.11.2019 18:01:00 | Martenreagovat

Je to už lepší? :-)

06.11.2019 20:56:25 | Amonasrreagovat

Jasně, sedimenty přicházejí s časem...;-)

07.11.2019 11:55:54 | Martenreagovat

;-)

08.11.2019 10:19:22 | Amonasrreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter