Zdi

Nekonečný šum v životě člověka,
cukr a mák, černá a bílá,
kroky, které nemají čas ustat,
dýchají chlad,
který zahojí jen deka žáru.
V srdci tisknou temné šlápoty.
Plamenů prsty hladí jícen.

Neustálý šum víří chaosu prach.
Samota bývá věrným přítelem.
Vzduch se hmotní a tlusté staví zdi,
zraky za ně již nedohlédnou.
V okamžiku zeď lehne v prach
a cihly se roztříští o kabát
jako první vločky.
Přišlo cizí léto, vůně náhody,
tiše sedí a hledí přes zdi,
nedbaje jejich účelů.