Svítání

svítá
z mraků vyšlehává ocas hada
a kde krvácí již slunce marné
jeho jazyk mrská mrtvé po tváři

svítá
ticho bloudí v prachu par
na krajíčku slzy má
z životů jež opustily zem

teprve až slunce rány zhojí
a spálí pýchu hada
ticho prošumí se listy
a život půjde dál

svítá
a dál čekáme na zázrak