Stěnná chvíle

v růžových stěnách bydlíš si s tichem
zatímco má ramena odvívá chvíle června

křeslo ti pod stehny naříká
a ty bys šla ráda jen podívat se

nejenže musíš si mysl držet pevnou
a stěny ti dopřávají klidu

také přepadá tě úzkost z tajemných dálek
kde leží neznámá tvář tvého básníka

na stěnách beze stěn houpu se na jaře
zatímco tvá ramínka na mysli tančí mi

jaro mi pod stehny naříká
a já bych šel tak rád jen podívat se!

nejenže musím si mysl čistou držet
a stěny beze stěn mi dopřávají ticha

také přepadá mě úzkost v tajemných dálkách
že zůstane tvá básnička navždycky lichá