Jsem dítě zpoždění
Můj nejlepší čas
Je na volném povětří
Na nástupišti
Dopolední hodiny
Voní svobodou
Všichni, kdo jeli do práce
Už jsou ti tam
Ti, kteří zbyli
Nespěchají s rozhovory
Jejich úsměvy
Jsou uvolněné
Slunce s větrem
V tandemu
Vysušují slzy deště
Vzpomínku na včerejší den
Zítřek očekává
Někoho, kdo mi poví
Že se nemusím bát smrti
Že jí nemusím nic vykázat
Stáří předalo kolík štafety a žilnatými bosými nohami bez treter, kráčejí prořídlými ranními tratěmi ulic. Už jen na nárožích postávající jejich vybledlé vzpomínky, čekající na barvité slovo.
Zdařilá poezie. Líbí se mi.
02.12.2019 02:21:22 | šerý