Popírání

1.

dnes v noci
popřel jsem sám sebe
lhostejností člověka
který netuší význam svého žití

dvacet tři let
a mezi těmi čísly
chodil jsem po dlaních
nevida před sebe

překrvený mozek
a bolavé klouby
třiadvacet let
naruby a slepý

jako stařec akrobat
co ještě zkouší vyrovnat se mladým
možnost kterou nabízí ti současný svět
být kýmkoliv a kdykoliv

znovu a stále opakovat
znovu a stále začínat
dokola popírat
že nerozumíš svému světu

2.

rok devatenáct set devadesát šest
koupali mě v modré vaničce
po všech společenských krizích a utopiích
smáli se na jedno z dětí svobody

nikdo tehdy nemohl ani tušit
že i svoboda dokáže půlit srdce
a to nevinné dítě ve vaničce
už ho mělo na dvě části

od té chvíle roky popírání
tápání v bludištích lásky
kdy jedna se opíjela do bezvědomí
a druhá si na mě vyřvávala hlasivky

a mezi tím nauč se žít chlapče
všechno co je ve svobodě je jen klam
všechno musíš si vzít sám
a spousta toho páchne marností

dvacet tři let
a dnes v noci popírám sám sebe
znovu
ale přece jen úplně novým způsobem