Věčnost minulosti

Mnohokrát jsem viděla ten soumrak,
kdy barvy se tetelily
a promítaly v zornicích
umučených laní
nekonečným elegantním během.

Natahuju prstíky
jako malé dítě,
chci se dotknout toho bílého nahoře,
je to měkké jako vata,
proplouvá to
a umí se to zhmotnit
v představách.

Umím to jen já, že ano?

Šepotání utíká zběsile
uličkou širokou,
plnou plyšových stresů
a pozitivní aury.

Slyšela jsem tu vůni,
byla ve tvém doteku
a dechu
a vráskách mimických...