Návštěvnost
ŽÍZEŇ
ŽÍZEŇ
ŽÍZEŇ
a jeho žízeň se vpila do slz
jež se nikdy neprodraly na vzduch
jak podzemní vlhkost
pod krustou udusaných let
kde po očistných kapkách napájí tajný pramen
dávno nesplněných přání
která však nikam nezmizela
jen uvízla ve sluji skrytých pokladů
co rozněcují sny
tu žízeň už nic neuhasí
dokonce ani smrt
jen si ji jednou stáhne do zásvětí
kam krysaři odvádějí své bezejmenné děti
aby je zbavili utrpení z poznání
zevnitř ta žízeň očišťuje
esencí hořkosti z trpkých zklamání
která se sotvakdy odestanou
není však bezúčelně planou
když něžně rozechvívá struny smyslů
svou dráždivě vyostřenou hranou
Praha, 27.12.2019
https://www.youtube.com/watch?v=FPjj8edvjgM
Komentáře (21)
Komentujících (11)
Doporučit
Tiskjednou je třeba žít ... jindy snít ... duši probudit ... z.
29.12.2019 14:00:34 | zdenka
Ano, otevřít se všemu :-)
29.12.2019 16:12:49 | Amonasr
Přijde mi smutná... neboť, jsou přání, která si sami nikdy nemůžeme splnit; aby takové přání či sen rozkvetl do skutečnosti, je zapotřebí přičinlivých rukou alespoň dvou srdcí... či blízkého vnímání.
Hezká báseň, Josefe.
28.12.2019 17:52:26 | Helen Zaurak
Děkuji za vnímavou reflexi, Helen :-) Každá podobná žízeň se myslím hasí koktejlem touhy, smutku, smíření i nadějí, který nám je namíchán každému individuálně podle jeho vlastní chuti. Já mám i ten jemně zastřený smutek svým způsobem rád, proto je ho tam možná znát o něco víc... :-)
29.12.2019 12:01:47 | Amonasr
....všechno má svůj smysl,nic není zbytečné,i když tomu zrovna v té dané chvíli vlastně
ani nerozumíme.....ta nesplněná přání se jednou proderou ven...určitě,
důležité je,že tam někde jsou,že se vůbec narodila.....jednou se pokročí tak daleko,aby mohla viditelně narůst.......Ji./úsměv/
P.S.Zajímavě zhutnělá myšlenka.....kompaktně vyjádřená v básni...
28.12.2019 10:52:18 | jitoush
Děkuji za vnímavou reflexi, Jitko :-)
28.12.2019 15:17:11 | Amonasr
Pěkná meditativní pocitovka s mnoha dílčími motivy a nezodpovězenými otázkami. Nelze mít všechno - jako utajený leitmotiv vede ke spokojenosti i v případě, že nemáme všecko... st
t
28.12.2019 00:38:38 | aravara
Díky za návštěvu i znělý komentář :-)
28.12.2019 15:16:06 | Amonasr
Mnohá za léta nastřádaná ta "snad", ta "možná", a ta "kdyby", se změní na hořká, nikdy. Je to těžké a život letí. Ať aspoň nějaká žížnivá "ta; možná; kdyby" dozrála, nikdy není pozdě, dokud člověk dýchá a JE. ;-) ^ST^
27.12.2019 19:01:45 | jenommarie