Anotace: ...
Když jdu ulicí, přijde mi
že je kolem víc démonů
než andělů, kteří pomoci,
od všeho, lehce dovedou.
Dívají se, soudí a řvou,
že shořím v pekle za jeden
špatný krok, stavá se z toho lov
na černou kočku u svodidel.
Zas se stavím do pózy,
kdy jsem nepřítelem sobě sama.
Zároveň řidič i slepý chodec,
chytnu se spíš stébla, než lana.
Řekla jsi, nenech tě to zlomit,
vstaň, když se cítíš na dně,
zkus se v tom neutopit,
hlavně nechovej se zbaběle.
Bojím se, že v životě zklamu,
že křik ostatních neustane.
Zbavím se někdy posměšků,
v mé porouchané hlavě?
Presne tak, ako píše Marie :) najväčší nepriateľ je v nás, najskôr sa musíme vyrovnať so sebou a aj keď nikdy úplne nezmiznú tie hlasy ale začnú Vás viac povzbudzovať a tie negatívne chvíľky uvidíte ustupovať... snažme sa premýšľať, žiť a cítiť tak, aby sme sa na konci cesty nemuseli hanbiť :) pretože len Vy ste spoločník s ktorým neustále putujete :)
05.01.2020 21:16:22 | Dávid
Nejhorší boj má člověk sám se sebou.
Tak je třeba vynadat těm hlasům a držet se toho hlavního, který ti neškodí. Nutně i nahlas je poslat vždy někam. ;-) půjde to
05.01.2020 11:42:13 | jenommarie