Na obláčku

Čarovná
zbytečná poezie
mizí ve tmě
mizí s posledními paprsky slunce

po nich se sklouznu
dlouze
a měkce
vyprávět příběhy
všem skřítkům v kapradí
vílám tančícím až nad blata
maličkým lištičkám
vystelu doupata

prořídlým lesem
od kůrovce
snášená obláčkem
dlouhoměkce