Návštěvnost
NA DLUH
NA DLUH
NA DLUH
žijeme na dluh
občas i víme komu
častěji však ne
pak přijdou chvíle zlomů
cosi pomine
a odnese to pánbůh
neděláme si na tácku čárky
vždyť platit se nám nechce
prý nevíme ani jak
na dluh žije se tak lehce
když oplátka je pták
co životu kálí na krejcárky
Praha, 15.1.2020
https://www.youtube.com/watch?v=6lTLl6RnjnE
Komentáře (24)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskMzdová/vý účetní musí dnes být expertem na exekuce zaměstnanců ... To vypovídá o stavu společnoSTi, bohužel
19.01.2020 12:55:40 | Nepolíbený
Žití na dluh se stalo mantrou i v širším slova smyslu - společnost si tak sama hýčká svou gilotinu a kochá se jejím nablýskaným ostřím. Bohužel... ;-)
19.01.2020 13:02:33 | Amonasr
dožene nás vše... nějak...
18.01.2020 02:23:20 | zelená víla
Naprosto vše - často ve chvíli, kdy už to ani nečekáme... :-)
19.01.2020 12:42:19 | Amonasr
Jémine, všechno pomine, jak by ne:-))ráda jsem četla Amonku:-)ST
16.01.2020 16:15:55 | Nikita44
Milý Ami. Žít na dluh. Ano. Mám pár přátel, co žijí na dluh. Několikrát hrobníkovi na lopatě, vždy se z toho dostali...ale opět jedou ve stejných kolejích. Pokud nás nic nebolí, jsme přiměřeně spokojeni, nevážíme si toho. Až když nám něco schází. Trochu cítím z Tvé básně smutek. Každému život uteče mrknutím oka. Jen si to neuvědomí. Až když opravdu dojde do vyššího věku. Má cenu bilancovat? Ne. Já na minulost nemyslím. Využila jsem tzv. zasunutí vzpomínek. Daří se mi to. Snažím se žít tak, aby se mnou nikdo neměl v budoucnu práci. nechci být nikomu na obtíž. Nikdy. Myslím si, že to já jsem žila na dluh životu. A nyní on mi dluží spoustu let. Směji se.....chceš-li rozesmát svého Boha, pověz mu o svých plánech....a tak nic neplánuji...leda v horizontu pár měsíců.A uvidím, kam to půjde...joj! hovořím o sobě a ne o Tvé básni. Jsi velice vnímavý muž. Mám takový pocit, že víš o světě víc, než kdekdo z nás. Máš přehled..o emocích, o životě...to já neumím...rachtám se jen v tom svým rybníčku a proto si Tě vážím.
15.01.2020 17:55:54 | Anděl
Milý Anděli, děkuji za další košatou reflexi, mám radost, že se v reakci nad mými texty tolik zamýšlíš - to je také z mého pohledu jejich největší smysl :-) Nevím o životě samozřejmě nic víc než většina ostatních, jen mě baví otevírat některé jeho aspekty a otázky tak, aby odpovědi hledal nebo konfrontoval případně s těmi naznačenými mými každý sám u sebe - otázky ale většinou zůstávají a odpovědi naopak bývají proměnlivé a těkavé, stejně jako život sám... Na zjevené pravdy nevěřím, i když určité základní principy mají podle mne charakter nevyhnutelných, byť často pod povrchem skrytých zákonitostí, v přírodě stejně jako ve společnosti... ;-)
16.01.2020 10:45:57 | Amonasr
Zní to trefně, ale cítím v tom metaforu která mě baví ještě víc.
15.01.2020 16:24:30 | petrzal
Cítíš myslím správně... ;-) Díky za zastavení :-)
16.01.2020 10:29:57 | Amonasr
Žít na dluh toho,
co od života chceme,
co jen tak na potom,
se slibem odsuneme.
Pozdě se otočíme a dluh už nelze zplatit.
Pak marně litujeme, uža nelze to zpět vrátit.
Nežijme na dluh...
mnohem dřív probuďme se,
ať jinou má život náš chuť.
Na dluh. . . nežije se lehce.
Je to klam
a na konci života,
vybírá si to krutou daň.
*omluva za dlouhý komentář a samozřejmě ^ST^ ;-)
15.01.2020 16:08:56 | jenommarie
Moc hezký komentář - omluva zde není na místě ;-)) Díky za něj :-)
16.01.2020 10:28:40 | Amonasr
:-)** ;-)
16.01.2020 12:48:39 | jenommarie