Anotace: Musím se vypořádat sám se svými myšlenkami pak můžu teprve od života něco chtít
Život je shon,
čekáme na zázrak.
Srdce jak zvon,
bůh k noze přivázal.
Časem se ploužíme,
občas nějaké cukrátko,
nebo sladké slovo slyšíme,
vysněné pozlátko.
Po cestě osudem,
zas hvězdám slibuji,
nechci být přeludem,
odpustky kupuji.
Sám sobě se omluvím,
za tvář v zrcadle zkřivenou.
Vyhnu se prohlubním,
ohřeji duši studenou.
Po vlnách a bouřích
je třeba vždy vstát
zase se oklepat,
jen my to můžeme pro sebe udělat. ^ST^ ;-)
22.01.2020 09:12:24 | jenommarie