Kopretina

Oko padlo mi na krásný květ.
Pocit?
Snad zastavil se svět?
Dlouhá chvíle, trvá snad věčně.
Přemýšlím nad vším, avšak chci ještě.
Cítím se volný řekl bych směle, že přímo skvěle.

Volá mě realita, z nadšením se trhám.
To ne! Pohlédnu k nohám.
Zašlápl jsem kopretinu, nastavím ruce.
Chci být souzen,.. mučen.

Vzal jsem jí, co já nemám.
Před tebou má chvilko si klekám.
Vem jsi můj život, tak jak já tobě.
Od teď nosím, vzpomínku v sobě.