Slabost
Slabost
Z zrcadla střepy svítí,
v prach sbalený do pytlů.
Zbytky světla jak kvítí,
jsou v světě plném nesmyslů.
Za nehty ulpí pocity,
co mráz už dávno odrolil.
Kdysi svěží, dnes vrásčitý,
zlomený muž se podvolil.
Z kolenou svět jeví se,
méně vhodný k bytí,
stíny svolné jsou k remíze,
z obrazu pocit k blití.
Jen pár vteřin a nádechů,
než tenhle uzel povolí.
Vytěžit z hlubin sílu k útěku,
rozšlápnout vlastní netvory.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ach jo. Z zrcadla, to bych si jazyk zlomil. Dej tam Ze zrcadla a ve třetím řádku pak jako kvítí. Budeš pak mít daleko hezčí a melodičtější rým střepy svítí/jako kvítí. Do zbytku už kecat nebudu. Tip.
19.02.2020 07:57:05 | praetorian
Ta jazyková jazyklámající tvrdost má svůj význam. Něco jako nevermore v Havranovi
24.02.2020 06:05:46 | petrzal
Slabost na duši i na těle,
dnes není žádná šťáva,
zítra až vstaneš z postele,
netvor se sám bude vzdávat.
Taky se dnes musím přemluvit. ^ST^ ;-) hezký den
19.02.2020 07:41:11 | jenommarie
Maruško ty se mi s tím optimismem musíš zdát, skoro nevěřím že existuješ - ale díky moc ;-)
19.02.2020 07:49:44 | petrzal
Neboj, taky mám své chvilky,
vždyť to by nebylo normální :-D :-D.
Nelétám si na obláčku, ale s lidmi mě to přejde. .;-)
19.02.2020 08:32:30 | jenommarie
