Marně se snažím vzpomenout,
jaké to bylo před chvílí,
když nepíchalo v kolenou
a celou noc jsme propili.
Míval jsem šmrnc a taky styl,
tu spoustu času na rozprach...
Přesto bych ale neměnil,
vždyť tak našel jsem vlastní práh.
Práh domu i práh lidskosti,
té sumy všech mých vzácných chyb
a strachu, co bych nepostih'.
Život? Devíza na příslib.
Pěkné:-)
02.03.2020 20:03:32 | vlnka
Hezky ses vystihl.
02.03.2020 15:41:25 | Donne
Děkuji :)
02.03.2020 14:48:10 | free.poet
Pěkné...
02.03.2020 12:47:03 | Kapka
Každý věk má své klady :-)
02.03.2020 08:03:47 | Dobrodějka