Nech mě ti poradit,
Od sebe odradit,
Vždyť já mám, drahoušku,
Kvůli lásce roušku.
Klamu sebe, klamu i tebe,
Nevím, co tobě, ale mi z toho jebe
Dlaň mám od krve, v ní srdce tvé,
Na rtech mám úsměv, nůž v ruce své.
Najebaná, ale dáma,
Tak nedělej z toho dráma,
Že jsem tě láskou opila,
A dělám z tebe debila.
Lepší bude, když necháš mě jít,
A jen chvíli zlomené srdce mít,
Než abych tě dlouho trápila,
Nech mě, abych tě chránila.
Prosím...
A co takto Temno II? že jako osekat ta nepatřičná slova, které mohou některé čtenáře pohoršit. Já pohoršena nejsem, pravda, chvilková zaskočenost. Protože tuším, že nechat odejít zavčasu může být oboustranná výhra, básni s příběhem asi (troufnu si říct) rozumím. Lepší než býti slonem v porcelánu ...
15.05.2020 10:10:27 | Vivien
Také mě to napadlo, ale řekla jsem si, že když jsem ji psala, sedělo mi to tam. Tehdy mě nenapadlo jiné vyjadření, které by se hodilo k mému rozpoložení... Je to tedy taková "momentovka" a už nechci dělat light verzi. Nebylo by to ono... Snad jde mé vyjádření pochopit..
Jinak děkuji za porozumění a hezký komentář :)
15.05.2020 11:36:02 | Amiradi
Tvá báseň na mně působí tak nějak dvojím způsobem.
Nemám ráda vulgárnost,ale tady bych to asi prominula. Myslím, že jsem pochopila, co Tvé nitro chtělo říct :-)
ST...
25.03.2020 23:29:19 | Jaruška