.
Zbořili most
kdes mě chtěla políbit
Pianista vytváří vrstvy
věže v lese.
Potkal jsem
upachtěného a
smrdutého
co zapomněl
na hudbu
a naposled přečtenou knihu
Symfonie se zběsilými smyčci
jako člověk žije
a jak se ničí
řekl mi mezi slovy
o žití venku
prý na rohlíky
a jednu sklenku.
Vše se zrychluje
a proto je potřeba
vše zvýšit
Budovy do ticha stratosféry
a moudrost zemskému jádru
ať klesá
roztaje
nechat padat..
Čekám zmrzlý
až uplatním směnku
Budou stačit peníze ?
Má dáti Dal
Dřív než orat začalo se sklízet
Nový svět z trosek vystavět
a kočárek aby neplakal..
Zbyla pusa
Tu ti dát.
.
.
....pusa je důležitá.....hlavně se nebát.....ale s pokorou....Ji./úsměv/
13.03.2020 11:06:10 | jitoush
Pěkné bez fórové metafory. Téma naděje, marnosti a volání po lidskosti zapracované v nápaditou poezii*
12.03.2020 14:46:18 | šerý
Mašinérie každodenního boje o přežití,
dobře napsané.
Ta pusa nakonec, zní vyčerpaně,
přeSTo ještě aspoň jedna zbyla. Super. ;-)
Hudba je nádherná.
-----
S tím upachtěným jsem si vzpomněla, na video. Někde v v jiném státě nechali před obchodem piano, že si může kdokoli zahrát a začal tam chodit bezdomovec každý den hrál a tady, našla jsem ten odkaz:
https://youtu.be/V_9xxX_bIQ8
12.03.2020 09:11:09 | jenommarie