MANIFEST PŘEDEM ZAPOMENUTÝCH

20.05.2020 18:55:04   Amonasr

Díky za konejšivé souznění ;-))

15.03.2020 19:28:34   Amonasr

Díky za souznění i milou útěchu :-) Ambice nebýt jednou zapomenut jsem měl možná kdysi v mládí, respektive spíš takový tajný nesplnitelný sen - to ale asi má každý mladý člověk, pokud se o něco pokouší nebo o něčem sní (v jakémkoliv oboru) a snad to tak má i být. Krásné iluze asi patří k mládí a dělají ho myslím i hezkým a přitažlivým, pokud jsou úsměvně nevinné a ne arogantně a povýšeně hloupé. Ve stáří už to pak ale nejsou iluze, jako spíš stařecká pošetilost, a ta myslím nikoho moc nezdobí. Od jistého věku už je víc žádoucí přiměřená pokora a jistý nadhled nad věcmi okolo, ale i nad sebou samým. Být jedním z mnoha předem zapomenutých tak není myslím nic k zoufání či nějaké frustraci, spíš k úsměvnému spikleneckému zamrkání. Souhlasím, že mnohem cennější je to vzájemné potěšení, které si dokážeme přinášet... ;-))

15.03.2020 23:15:30   uživatel smazán

Dost dobře vyjádřeno. Ale nerozlišoval bych pojem stáří/mládí.
Osobně jsem profesní život technika nastavil na dva stupně.
Když člověk dělá sám po sobě rekonstrukci stavby, měl by začít vyklízet stůl pro mlaďochy.
A když už nerozeznáte kdo konkrétní stavbu vůbec dělal, tak potom je povinnost zabalit fidlátka.
Konec konců: " Světská sláva, polní tráva".

16.03.2020 13:46:24   Amonasr

Díky za zastavení a komentář. Souhlasím s Tebou, považuji Tvůj přístup za rozumný :-) Ani bych nechtěl proti sobě stavět "mládí" a "stáří", jen jsem tu projevil větší shovívavost vůči někdy přepjaté ambicióznosti mládí, spojené s menší sebekritičností. Považuju to totiž za přirozený atribut mládí, ke kterému mám i pochopení. Ještě jsem totiž na své vlastní mládí tak úplně taky nezapomněl... ;-)

20.05.2020 13:51:44   vojtěška

Reynek: zeď a na zdi stromů čela,.. bitím o zeď zkrvavělá, za zdí záhad zahrada; zčernal strom, krev opadá

14.03.2020 12:31:19   Amonasr

:-D) Ach, milá Pamíno, Ty umíš tak neodolatelně spojit úctyhodnou vážnost (myslím ty uvedené nezapomenutelné výroky velikánů) s přívětivým humorem :-)) Faktem je, že ta moje větička, která se původně kdysi objevila v jednom mém komentáři, je taky to jediné, co jsem si z celé své tvorby dokázal až dosud zapamatovat i já ;-))

15.03.2020 12:31:28   Pamína

:-)
Můj milý, jak vidíš v reakci výše, jsi dobrý. Bravo.
Zdá se, že si to nemyslím jenom já. Jenom by to chtělo dát času šanci, ať kvality prověří sám.
Kdy už konečně něco vydáš...?

15.03.2020 19:58:49   Amonasr

:-D) Ach jo, cítím se opět naprosto bezmocný, milá Pamíno - vždyť přece dobře víš, jak mě podobně dobře a přátelsky míněná slova umí přivádět do rozpaků a jak na ně nedokážu patřičně humorně reagovat :-/ ;-)) Pobyt na Literu mě ale každopádně vyléčil nejméně ze dvou kdysi mylných představ - jednak, že jsem asi nějak psychicky vyšinutý, když píšu básně, protože v mém pragmatickém okolí jsem to vždycky považoval za něco hodně nepatřičného, kdyby se to náhodou provalilo, co by mě v očích druhých nejen mohlo zesměšnit, ale hlavně by nakoukli někam uvnitř mě, kam vlastně ani nechci, aby měl přístup kdokoli. V anonymním prostředí a mezi novými přáteli souputníky je to přeci jen už něco úplně jiného. A tou druhou je potřeba něco vydat - vždyť na Literu si mé texty přečte mnohem víc lidí, než ke kolika by se dostaly v případném tištěném vydání. Takže se sice nebráním občasné aktivitě někoho ze zdejších kolegů přispět do společné publikace "předem zapomenutých", člověk má aspoň co občas někomu "netradičního" podarovat, ale sám nemám potřebu se do něčeho tak pošetilého vůbec pouštět... ;-)) Liter mi zkrátka naprosto vyhovuje, jen mě mrzí, že ho opustili poslední dobou někteří autoři, kteří byli donedávna jeho ozdobou - ale to už k zdejšímu koloběhu života asi patří a zase se naštěstí objevují jiní zajímaví, které si s chutí také čtu a aspoň tak nezlenivím... :-)

29.03.2020 18:19:15   Pamína

Nevím, milý Amonasře, jak je to s databází Literu, ale občas se člověk dozví o podivuhodných cestách nevýbjných knih, o rozličných dobrodružstvích "předem zapomenutých autorů" i o překvapivých zjeveních na literárním nebi.
Myslím, že stačí pustit pár básniček s uzlíčkem do světa, ať se porozhlédnou, a možná se najde někdo, kdo se zamiluje do jejich úsměvu :-)

30.03.2020 10:27:27   Amonasr

Tvoje laskavost je bezmezná, milá Pamíno, a umí krásně hladit po duši :-) Pouštění básniček s uzlíčkem do světa je moc pěkná myšlenka či představa, ale nakonec co jiného tu na Literu zpravidla děláme? Děláš to snad Ty sama i nějak jinak? Ve světě, kde vládne ve vydavatelském byznyse suverénně popkultura (až na nějakou občasnou vzácnou výjimku), neb zákon nabídky a poptávky je neúprosný, je každý ostrůvek pozitivní deviace vítaný. Za takový považuju i Liter a byť je to neuvěřitelně rozmanitá džungle plná prapodivných na svět se divoce deroucích a někdy i těžko zařaditelných exemplářů, více či méně životaschopných, to své si tu může najít každý a docela svobodně, bez vnucování zglajchšaltovaného vkusu. A navíc je to i docela zábavná a poučná sociologická sonda, z níž se dá možná vyčíst mnohem víc, než z různých zasvěcených komentářů všelijakých akademických odborníků. Zkrátka dobrodružství, které nás na tomto ostrůvku drží silou jakéhosi zvláštního magnetismu, který nám nezaměnitelně okořeňuje jinak třeba docela všední život... :-))

14.03.2020 12:26:48   Amonasr

To je krásný dovětek hodný básníka - díky, Kubíno :-)

14.03.2020 12:26:06   Amonasr

Díky za vzácnou a mile příznivou návštěvu, maryshko :-)

14.03.2020 12:25:14   Amonasr

Tiše a s povděkem našlapuji po koberci Tvého hebce vstřícného komentáře - děkuji :-)

14.03.2020 12:24:12   Amonasr

Děkuji za krásné souznění, milá Marie :-)

14.03.2020 12:30:00   jenommarie

;-)

14.03.2020 12:23:14   Amonasr

Je mi velkou ctí, Helen - děkuji :-)

14.03.2020 12:22:22   Amonasr

Tvé přijetí mě víc než těší - díky, šerý :-)

14.03.2020 12:21:47   Amonasr

To je moc pěkná myšlenka :-)

14.03.2020 12:19:51   Amonasr

:-D Ano, plankton je také nesmírně potřebný pro život a většina dokonce i dnešních celebrit se v něj časem tak jako tak rovněž obrátí ;-)) Bezprostředním impulsem mi byl poslech povídky jednoho "neprávem zapomenutého" spisovatele z přelomu 19. a 20. století na Vltavě. Povídka to nebyla špatná, ovšem v podobné kvalitě je i řada děl třeba tady na Literu, která jsou navždy zapomenuta pár dní po svém zveřejnění (právem nebo neprávem?). Takový je prostě úděl veškerého literárního podhoubí, z něhož jen zcela výjimečně vzejde nějaký globální Shakespeare, Villon nebo "alespoň" Čapek, Kundera či Hrabal (a samozřejmě nespočet dalších, ovšem pořád je to jen nepatrný zlomeček ze všech těch milionů psavců), kteří svými díly výrazně přesáhnou čas své fyzické existence. Proto je podle mě velice ošidné používat termín "neprávem zapomenutý", je to vlastně jen takové marketingové klišé, nic víc. Schválně jsem tedy napsal "my právem již předem zapomenutí" a mám radost, že tolik zdejších autorů to myslím dobře pochopilo a nebojí se k tomu "manifestu" svým přitakáním připojit, aniž by se báli, že tím utrpí i jejich vlastní ego :-)) Nicméně jak hezky níže poznamenala Jitka, "pomíjivé" neznamená "marné". Bez tisíců či milionů bezejmenných by nebyli ani žádní budoucí velikáni - budoucí proto, že jejich skutečnou velikost potvrdí teprve až ti po nich... :-)

14.03.2020 11:56:39   Amonasr

Díky za tak vstřícnou reakci, Jiří :-)

14.03.2020 11:56:08   Amonasr

Mám radost z Tvého přijetí - díky, Kapko :-)

14.03.2020 11:55:33   Amonasr

Díky za úžasnou reakci, Jitko - a to Tvé "pomíjivost, ale ne marnost" je naprosto výstižné :-)