Konec zbytečného básníka

básníku na suku mysli
když naivní verš stele hrob
je hrdlu rájem lekvar zkyslý
to nářek vzdá i zpustlý Job

a cudná hvězda s jinou splyne
do metafor spoutány rób
a v mezilidské rozvalině
již nežádá si obhajob

sotva překvapené nebe
polibkem co chladí, zebe
a kdosi zbožný pomodlí se

a bezbožný zapře smích
nad verši (byl jeden z nich)
bez nekrologu v časopise
*