Jako po skle kapky deště,
rukou hledám cestu.
Ony kloužou po skle ještě,
já po kůži v tichém gestu.
Okolo vše zastaví se,
vyhráváme válku s časem.
Střed všeho jsme našli zdá se,
naváděni vnitřním hlasem.
Jak když muzikant strunu rozezní,
v harmonii melodie souznění.
Náhle vše jiné je tak nevšední,
dvě srdce když najdou spojení.
Půjdu s tebou touto cestou,
hledat tóny pro náš svět.
Andělé nám z nebe snesou,
štěstí na sto let.
Když zná cestu a se srdíčkem po ní kráčí,
v srdci mu vždy muzikanti hrají. Moc hezká báseň Petrzali. ;-)
30.03.2020 08:39:45 | jenommarie