Zas další den,
den zahalených tváří
den neviditelného nepřítele,
lovec těl i duší
sítí co zbyla po rybáři,
Den předčasných květů
jimž jinovatkou stele
Den tisíce pravd
(která je ta pravá)
den přátelství i zloby
To obvykle se stává
když balvany žití
co nelze brát do zásoby
opouští svůj lom
Jen zrezivělý úsměv
čekajících na polom
v zátahu rozhozených sítí
snad věří adresám
autorů spásných hypotéz
Z prázdných lomů na přežití
svůj balvan nes si sám!
*
Neseme si i silný gen po prapředcích...
Hezká báseň, ráda jsem četla.
04.04.2020 17:51:28 | Philogyny